Odhalení pamětní desky četníka Františka Ometáka

Odhalení pamětní desky četníka Františka Ometáka

V rámci oslav 80. výročí událostí spojených s výsadky Čs paraskupin v Velké Británie na požárech u Křivoklátu v roce 1942, bylo na sobotu 30. 4. 2022 připraveno několik akcí. První byla zahájena na hřbitově v Mutějovicích, kde proběhl pietní akt u hrobu stržm. Františka Ometáka, kterému byla věnována pamětní deska na hřbitově v Mutějovicích. Na zpracování se podílel textovou a obrazovou částí René Černý a graficky nám tuto desku zpracoval Roman Hartl, za což jim patří velký dík od naší obce. Pak následovala akce u rodného domu bratří Mikšů na Janově a odpoledne byla tato akce zakončena komentovanou rekonstrukcí událostí na místě seskoku na Požárech u Křivoklátu a seskokem parašutistů, který se díky nádhernému počasí mohl uskutečnit. Na úplný závěr, ale až 4. května byla v obřadní síni OÚ Mutějovice uspořádaná beseda por. v. v. René Černého. Pro ty, kdo se nemohl této besedy účastnit, tak je zde text, který zpracoval por. v. v. René Černý.

Poslední cesta strážmistra Františka Ometáka

František Ometák se narodil 27. března 1912 v Dražeticích u Dobříše.

            K četnictvu nastoupil dne 1. března 1935. Po absolvování školy četníků na zkoušku byl zařazen k Četnickému pohotovostnímu oddílu Chomutov. V roce 1937 byl přidělen na Četnickou stanici Žalmanov v rámci tehdejšího Okresního četnického velitelství Žlutice, které spadalo pod Četnické oddělení Karlovy Vary. Vzhledem k tomu, že se jednalo o území v tzv. Sudetech, získává zde František osobní zkušenost se sudeťáckým fanatismem. Jako správný Čech je společně se svými kolegy ze stanice Felixem Weisem a velitelem vrch. stržm. Františkem Mlsem, připraven hájit svrchovanost své země před rozpínavostí německého fašismu. Přichází však osudné dny „Mnichova 1938“ a František je převelen do vnitrozemí, konkrétně na Četnickou stanici Mutějovice. Zde prožije vpád německé okupační armády do zbytku okleštěné republiky. Koná zde svoji protektorátní službu, a i navzdory těžkosti doby je v Mutějovicích velmi oblíben. Dne 1. června 1941 se zde žení s Miloslavou Šímovou. Po uzavření tohoto sňatku je přeložen na Četnickou stanici Křivoklát. Nejvyšším představeným Četnického oddělení Kladno, v jehož podřízenosti je prostřednictvím Okresního četnického velitelství Rakovník i křivoklátská stanice, je renegát, hulvát a kolaborant podplukovník Josef Vít. Ten velmi aktivně nabízí služby protektorátního četnictva z jemu podřízených útvarů ke střežení zadržených a zajatých osob gestapem na Kladně. Tato nepříjemná služba vychází i na Františka Ometáka. Je velen do kladenské sokolovny. Zde však všemožně pomáhá jak vězněným Židům, tak i dalším pro gestapo zájmovým osobám. Za vše hovoří interpretace vzpomínek významného odbojáře z oblasti Slánska pana Karla Prášila: „Byl jsem internován v kladenské sokolovně. Jednou pro mne přišel strážmistr Ometák a k mému podivu mne zavedl do předsíňky k sokolníkovi. Zde mi do náruče vběhla manželka. Bylo to krátce po mém výslechu na gestapu. Manželka přinesla důležité vzkazy od spolupracovníků z odboje. Proto se odhodlala k cestě do Kladna. V nejlepším rozhovoru zazněl zvonek se smluveným znamením, že přichází někdo od gestapa. Věděli jsme co dělat, a tak gestapák odešel a vše dobře dopadlo. Kdyby jen Němci věděli, jak je nenáviděl“. Dokladem postojů strážmistra Ometáka, je i jeho vyjádření na obecní radě v Městečku u Křivoklátu, kde hovořil velmi kriticky na adresu Němců, což bylo dosti odvážným činem. Přichází však osudová varta. Události 30. dubna 1942 na Požárech u Křivoklátu jsou dostatečně známy. Nicméně zde je hlavní rekatupilace faktů. Parašutista rtm. Arnošt Mikš z paraskupiny ZINC společně s odbojářem Josefem Kusým přichází okolo 22. hodiny vyzvednout operační materiál, který zde zanechaly paraskupiny BIVOUAC, BIOSCOP a STEEL. Místo je však již na rozkaz gestapa střeženo, po nálezu vysílačky, četnickou hlídkou ve složení velitel hlídky prap. Václav Komínek a stržm. František Ometák. Velitel hlídky volí předpisové oslovení: “Stůj, ruce vzhůru“. To zřejmě odstartovalo následující děj. Mikš je zcela nepochybně v nějakém kontaktu s Ometákem. Ten se zřejmě nechává dobrovolně odzbrojit či je Mikšem odzbrojen násilně. Můžeme se důvodně domnívat, že Mikš chtěl vyjednávat. Při odzbrojení pravděpodobně dochází k výstřelu z Ometákovy pušky, který může být i domluven, že tak před gestapem bude patrné, že se hlídka bránila, nebo k výstřelu došlo náhodně při násilném odebírání pušky. Každopádně tento výstřel byl do vzduchu. Na to však reaguje velitel hlídky palbou cílenou na Mikše, kterého zasahuje do pravého boku a Mikš padá na Ometákovu pušku. V pádu však palbu opětuje a střílí na Komínka. Komínek je také zasažen pod 7. levé žebro a střela uvízla u kyčelního kloubu. Inkasuje ještě další dva zásahy, které však výstrojí neprojdou. Mikš tedy leží na Ometákově pušce. Ometák pak k Mikšovi přistupuje v domnění, že Mikš je mrtev, a že si zpět vezme svoji pušku, případně se přesvědčí, co s Mikšem je. Mikš však na přistupující postavu, z polohy v lehu na zádech od boku vystřelí a zasahuje Ometáka do levé podklíčkové oblasti. Ometák pak s krvácející ranou pozpátku odvrávorá na rozhraní pole a lesního průseku a zde padá na záda. Chrlí krev a chroptí. Mikš se usmrtí vlastní zbraní střelou do pravého spánku.       

Vzápětí na místo přijíždí okresní četnický velitel kpt. výk. Václav Bouberle s posilovou hlídkou. Nikdo nejeví snahu poskytnout Ometákovi první pomoc a všichni se spokojí s odůvodněním, že stejně umírá. Okresní velitel jeví zájem pouze o Komínkovu výpověď a stržm. Machovi nařizuje, aby vzal z pod těla mrtvého parašutisty Ometákovu pušku a dal ji k tělu mrtvého strážmistra. Okresní velitel o celé události informuje nadřízené Četnické oddělení Kladno, a to o celé události dále informuje kladenské gestapo. To přijíždí na místo a přebírá věc do „své kompetence“, aby jej vzápětí předalo protiparašutistickému referátu pražského gestapa. Nad ránem přijíždí na místo Četnická pátrací stanice z Kladna a ohledání místa četnictvem je provedeno velmi povrchně. Případ, kdy ve službě zahynul příslušník sboru, je z kriminalistického hlediska ohledán a zdokumentován zcela nedostatečně. Především není zaznamenána na plánku z místa činu, ani ve fotodokumentaci poloha zbraní po střetu. Nejsou dohledány vystřelené nábojnice. Jedna nábojnice Mauser 7,92 mm je nalezena přibližně vpravo od pozice Komínka až v roce 2007 v rámci zde prováděné kriminalistické rekonstrukce. Tělo strážmistra Ometáka nebylo převezeno k provedení soudní pitvy. Konalo se pouze ohledání těla v márnici křivoklátského hřbitova provedené praktickým lékařem z Křivoklátu MUDr. Syrovým, který vystavil tuto zprávu dne 2. května 1942. Na levé přední straně hrudního koše 6 cm vně od sternoclaviculárního kloubu a 6 cm pod levou klíční kostí je kulatá rána s hladkými okraji 6 mm v průměru, která směřuje zleva doprava, příčně vzhůru pod levou klíční kost. Jinak není na celém těle vidět jinou ránu. Dobrozdání: Jde o střelnou ránu způsobenou kalibrem cca 6 mm, která zasáhla plíce, plicní arterii a hrtan. Smrt nastala vykrvácením z plicní tepny. Jde o násilnou smrt. Dle vyjádření spolupracující soudní lékařky zásah odpovídá spíše vykrvácení z tepny podklíčkové.

Nacistické propagandě se však Františkovo úmrtí náramně hodilo do jejich scénářů a z československých příslušníků zahraničního odboje udělala tato propaganda vrahy českých lidí.

A tak se 4. května 1942 Mutějovice probouzí do smutečního dne, a kromě občanů Mutějovic a útvarů českého četnictva se pohřbu účastní i útvary německých policejních složek. Rakev s ostatky českého vlastence spočívá na katafalku před mutějovickým kostelem Sv. Václava, zahalena v potupnou vlajku s hákovým křížem. Kondukt je plně v režii nacistické německé propagandy a s pozůstalými o průběhu pohřbu vůbec nikdo nediskutuje. Jejich bolest je o to větší, že nemohou ani protestovat, ani vyjádřit svůj nesouhlas. Tuto bolest ještě umocní velkohubé projevy ministra Emanuela Moravce a generalleutnanta Riegeho. Při pohřebním průvodu si o této nacistické pompě myslí občané Mutějovic své.

V roce 2021 se Obec Mutějovice rozhodla hrob rekonstruovat, a proto Muzeum Policie ČR využilo tuto skutečnost k vyzdvižení ostatků stržm. Ometáka. K tomuto došlo ve středu 16. června 2021 a zajímavá byla skutečnost, že rakev s ostatky se nacházela v betonovém sklípku, přikryta žulovými deskami, které byly zahrnuty vrstvou hlíny. Z tohoto důvodu nebylo třeba odstraňovat jakýkoliv zásyp, ale po sejmutí krycích desek byla rakev vyzvednuta pomocí pásových řemenů tzv. kurtů. Rakev byla velmi zachovalá i po téměř 80-ti letech, především její kovové zdobené víko.  Spodní část této kovové rakve vlivem působení rozpadu měkkých tkání a působením vlhkosti a plísní se bohužel částečně rozpadala a vlivem změny teploty a vlhkosti se dno rozpadalo více a více, a tak bohužel původní zdobenou kovovou rakev nebylo možné zachránit. Po hrubém očištění rakve nastal okamžik napětí a bylo přistoupeno k otevření rakve. Víko bylo upevněno 4 šrouby, které bylo možné i po tolika letech bez problémů povolit. Po sejmutí víka čekal na přítomné pohled na kosterní ostatky Františka Ometáka oblečené do četnické uniformy. Vzhledem k tomu, že bylo nutné připravit ostatky k novému uložení do zrekonstruovaného hrobu, měli zainteresovaní možnost je důkladně prohlédnout a ohledat, a to i za účasti soudní lékařky. Cílem bylo případně najít i smrtící střelu a eventuální zásahy na kosterních ostatcích. Z tohoto důvodu byly ostatky uloženy do márnice mutějovického hřbitova a další termín pro ohledání a očištění ostatků byl stanoven na úterý 29. června. To se skupina badatelů Muzea Policie ČR, společně s policisty Odboru pyrotechnické služby PP ČR, vybavena ochrannými prostředky, dostavila k očištění, ohledání a přeložení ostatků. Bohužel při tomto úkonu i s využitím techniky pyrotechniků se smrtící střelu nepodařilo nalézt.  Bohužel značná část původního četnického stejnokroje se rozpadala a uložit do nové rakve bylo možné jen její části.

Další pokračování se konalo v pátek 10. července, kdy se k odbornému ohledání dostavila soudní lékařka a policista z Odboru pyrotechnických činností s rentgenem. Vzhledem k popsanému vstřelu, tak jak jej popsal v roce 1942 ohledávající lékař, byla zkoumána varianta, že by se smrtící střela mohla zastavit na některém z krčních obratlů, případně ve spodní části lebky. Rentgenové snímky však toto vyloučily. Ovšem nejvýznamnější nález se nacházel na třetím levém žebru, a to stopa po zásahu projektilem ráže 6,35 mm, která v žebru vytvořila pravidelnou kulatou jamku, jejíž zadní stěna je tvořena vpáčenými tříštivými fragmenty kosti žebra. Na základě tohoto nálezu je nepochybné, že František Ometák byl usmrcen střelou z pistole ráže 6,35 mm Browning, kterou byl vyzbrojen parašutista Arnošt Mikš. Paní doktorce byly položeny ještě dvě doplňující otázky a to, zda při chrlení krve mohlo dojít k vyplavení smrtící střely z hrtanu ven mimo tělo a zda v případě okamžitého poskytnutí první pomoci by zasažený strážmistr přežil? Odpovědi jsou následující: Střela po předklonu trupu prošla podkožím hrudní stěny směrem vzhůru levou podklíčkovou krajinou do podkoží krku a dále do hrtanu. Za dané situace mohla střela dále projít podjazykovou oblastí a jazykem do ústní dutiny a při chrlení krve, zmíněném k historické lékařské zprávě, mohla být střela vyplavena mimo tělo. Bereme-li popsanou variantu úrazového děje za nanejvýš pravděpodobnou, pak ani včasnou odbornou lékařskou pomocí nebylo možné smrti Františka Ometáka žádným způsobem zabránit.

Po dokončení rekonstrukce hrobu a připravení ostatků ke znovu uložení se dne 30. července 2021 konal nový pohřeb strážmistra Ometáka. Tentokráte s čestnými poctami, které by si jistě přál. Vše začalo v 11.00 hodin v kostele Sv. Václava v Mutějovicích za účasti představitelů KŘP Středočeského kraje, Veteránů Policie ČR z.s., zastupitelů obce a badatelů z Muzea Policie ČR, kteří toto znovu uložení ostatků iniciovali. Vlastní ceremonii v kostele zahájil duchovní Policie ČR plk. Mgr. Jiří Ignác Laňka, který provedl církevní obřad posledního rozloučení a po té ředitel Muzea PČR plk. v. v. Mgr. Radek Galaš sdělil přítomným proč a z jakých důvodů se Muzeum Policie ČR ujalo této záležitosti a připomněl i svůj osobní vztah k této záležitosti. Rakev s ostatky byla zahalena státní vlajkou, která v pohnutém roce 1938 vlála na budově Četnické stanice Žalmanov, kde František Ometák sloužil společně s dědem plk. Galaše, strážmistrem Felixem Weissem. Na vlajce nechyběla ani četnická přilba a šavle. Po ukončení ceremonie v kostele, za doprovodu čestné stráže v historických stejnokrojích i současné čestné jednotky KŘP Stč. Kraje, byla rakev s ostatky vynesena před kostel a následně naložena do pohřebního vozu. Pak se pohřební průvod s čestným doprovodem vydal na místní hřbitov. Zde byla rakev snesena k rekonstruovanému hrobu, který má statut hrobu válečného. Poté provedl duchovní Policie ČR znovuvysvěcení hrobu a starosta obce Martin Pinka sdělil přítomným důvody, z kterých se rozhodla obec hrob rekonstruovat. Por. v. v. René Černý, pracovník Muzea PČR, přednesl životopis stržm. Ometáka. Následně zazněly čestné salvy a státní hymna a rakev byla spuštěna do hrobu. Teprve po dlouhých 79. letech od této tragické události můžeme konstatovat, že se důstojně uzavřela brána života zcela obyčejného českého četníka, který ač vlastenec přišel o svůj život na základě vývoje mezinárodní politiky a dějinných okolností, které nemohl nikdo z aktérů požárské tragédie téměř nijak ovlivnit. Máme prokázáno, že na požárské tragédii nenese osoba stržm. Ometáka jakoukoliv vinu a byl „pouze“ v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Také máme prokázáno, že František v této akci po nikom nestřílel. Do celé tragédie byl uvržen až příliš agilním chováním velitele hlídky prap. Komínkem. Jeho kolega stržm. Jaroslav Říha obvinil ze smrti parašutisty Mikše i svého kolegy Františka Ometáka právě velitele hlídky prap. Komínka a ihned v květnu 1945 podal na tohoto trestní oznámení. Jsme pevně přesvědčeni, že kdyby dal osud příležitost Františku Ometákovi pokračovat v odbojové činnosti, zcela jistě by se společně s velitelem křivoklátské četnické stanice vrch. stržm. Wildem stal další vůdčí osobností květnového povstání českého lidu na Křivoklátsku. O tom, že byl oblíben jako člověk i zde, svědčí i jeho jméno na pomníku obětí 2. sv. války v Křivoklátě.

Paradoxem osudů je i ta skutečnost, že rodiště Arnošta Mikše je nedaleko od místa posledního odpočinku Františka Ometáka, tedy v nedalekém Janově. Nelze dokonce vyloučit, že v období od října 1938 do počátku prosince 1939 se Arnošt Mikš s Františkem Ometákem zde na Poddžbánsku potkávali. A to z toho důvodu, že mutějovická stanice plnila i úkoly pohraniční kontrolní stanice, a tedy je velký předpoklad, že když přes mutějovické nádraží chodil Arnošt Mikš za svým kamarádem Vladimírem Hauptvogelem (paraskupina CHALK) do Lhoty p. Džbánem, tak jej zcela jistě stržm. Ometák propouštěl přes protektorátní hranici. František na zdejší četnickou stanici, jak předně uvedeno nastoupil v říjnu 1938 a Arnošt Mikš odešel do odboje až v listopadu 1939. Tedy vice, než jeden rok se oba pohybovali ve stejném regionu. A je zde i jisté procento pravděpodobnosti a předpoklad, že se mohli znát i osobně. Zda se v té tmě v oněch vypjatých okamžicích přestřelky na Požárech poznali, ví jen oni sami. Ale jsme pevně přesvědčeni, že jejich duše jsou dávno usmířeny. I jejich památka má další společný paradox. Tehdejším mistrům kameníkům byly zřejmě poskytnuty nesprávné údaje nebo špatně čitelné, neboť na historickém pomníku Františka Ometáka je nesprávně uveden den data jeho narození a u Arnošta Mikše na pamětní desce na jeho rodném domě v Janově je nesprávně uveden rok narození 1912. Tedy správný rok narození je 1913 a u Františka je správný den 27 nikoliv 26.

Budiž tento smutný příběh mementem, aby o životech českých vlastenců již nikdy nerozhodovala kola politiky světových či evropských mocností a aby vojensko-politické dějinné aspekty již nikdy nedonutily příslušníky českého národa, aby proti sobě museli stát v takových situacích.

Text zpracoval por. v.v. René Černý – pracovník Muzea Policie ČR