Noc kostelů

Mutějovice se poprvé zapojily do Noci kostelů

   Pokud by vás někdo zavedl se zavřenýma očima do mutějovického kostelíku sv. Prokopa, uvnitř vám řekl, abyste je otevřeli a hádali, kde jste, nejspíš by vás kostel jako odpověď ani nenapadl. Kolem vás by totiž nebyly žádné lavice, oltář, obrazy, sochy, vysoký strop a okna, ale jen bytelná konstrukce z trámů. Výdřeva a vnější ocelová táhla drží staticky poškozenou kostelní loď pohromadě už zhruba patnáct let. Bez ní by se klenba zbortila, zdi rozestoupily a změnily se v hromadu opuky.

   Kostelík sv. Prokopa se v pátek 9. června po několika desetiletích otevřel veřejnosti. Jak na tom památka je, se mohli podívat návštěvníci Noci kostelů. Mutějovice se do celostátní akce zapojily poprvé v její historii. Důvodem nebylo jen letošní výročí obce, ale především dobrá zpráva, která se  kostelíka týká. Už za pár dní se kolem něj objeví řemeslníci a začne jeho postupná záchrana. Vzhledem k finanční náročnosti potrvá několik let. 

   „Náš spolek se o památku začal zajímat někdy před pěti lety. Tak jako ostatní Mutějovičtí jsem i já stále chodila kolem a říkala, že už by s tím měl někdo něco udělat nebo spadne. Jenže kdo někdo? Církev ho defakto nepotřebuje, protože tu má na bohoslužby kostel sv. Václava a ten je na tom podobně bídně. Obec se o památku, která je v havarijním stavu, také prát nebude, a tak zbýváme jen my občané. Koneckonců to byli naši předkové, kteří ho v roce 1740 až 1744 postavili. Nebyla to vrchnost, jak bývá zvykem. Kostelík místní postavili z vděku, že vesnice přestála bez větší újmy mor, sloužil jako poutní,“ říká Markéta Hartlová, předsedkyně Spolku pro Mutějovice.

   Spolku se zatím podařilo opravit zastřešení štítu, kudy zatékalo, schodiště z kruchty na půdu a loni nechalo společně s obcí a církví zpracovat projektovou dokumentaci na statické zajištění památky.  Římskokatolická církev coby vlastník kostela poté podala žádost o dotaci na Ministerstvo kultury a z Havarijního programu byla přislíbena dotace 210 tisíc korun.

   „Není to moc, ale jsme za ni rádi. Není důležité, jestli to potrvá dva roky nebo deset let, hlavně že se podaří kostel zachránit. Na finanční spoluúčasti se bude podílet církev, obec a spolek. Při Noci kostelů se podařilo vybrat 4,5 tisíce korun. Na záchranu Prokopa přispěl i zájezd z lounského muzea, který měl Mutějovice jako jednu ze zastávek Noci kostelů. Výletníci mezi sebou vybrali 1 000 korun a při návštěvě kostela nám je předali. To bylo moc milé a nečekané,“ říká předsedkyně.

   Prohlídka kostela sv. Prokopa však nebyla jediným bodem programu akce. Další část se odehrávala v druhém mutějovickém svatostánku sv. Václava. Ani ten není v nejlepší kondici. I jeho strop podpírá výdřeva. Stropní trámy jsou totiž napadeny dřevomorkou a tesaříkem.

   Ve farním kostele zažili návštěvníci velmi příjemný kulturní zážitek. Postaral se o něj zdejší pěvecký sbor Berušky a Barušky, který dirigoval Jan Vízner a na varhany doprovázel Čestmír Potoček. Při koncertu s výtečně zvoleným programem zazněl zajímavý pelmel skladeb od duchovních, přes operní až po muzikálové. K nim patřila například píseň z filmu Starci na chmelu, která nebyla zařazena náhodně. Právě chmelu totiž Mutějovice a jejich kostel vděčí za to, že zdejší varhany nepokrývá vrstva prachu a že se jejich hlas může svatostánkem stále rozléhat.

   Čestmír Potoček patří k chmelovým brigádníkům, kteří před lety čirou náhodou oživovali kulturní a duchovní život v Mutějovicích tím, že chodili hrát a zpívat do kostela. Stál za tím tehdejší farář Albert Práza, který brigádníky muzicírující na návsi oslovil a vyzval je, jestli by nezkusili nacvičit rytmickou mši. Chmelová parta se chytla a hrávala pak při mších nejen v Mutějovicích, ale i sousedních vesnicích.

   „Bylo to pro nás první setkání s bohoslužbou. V tu dobu tu žádné ovečky nebyly, pan páter sloužil mši v prázdném kostele. Když jsme pak začali v kostele hrát, a zdaleka to nebyly jen duchovní skladby, ale všechno, co jsme uměli na piano, bylo tu rázem plno. A mnozí zůstávali i na mši,“ popisoval Čestmír Potoček při Noci kostelů. Na brigády sem jezdil jedenáct let. Do Mutějovic znovu zavítal až v roce 2013, kdy jeho kamarádka Daniela uspořádala vzpomínkové setkání tehdejších česáčů po 40 letech. Díky setkání se seznámil s mutějovickým sborem a od té doby ho zde pravidelně doprovází a sám se drobnými opravami snaží o záchranu varhan.

                                                                                                  Markéta Hartlová