Slavnostní akce u příležitosti 65.výročí úmrtí p.Hauptvogela ve Zbenicích a Lhotě p. Džbánem

Slavnostní akce u příležitosti výročí p. Hauptvogela ve Zbenicích a Lhotě p. Džbánem

Ve středu 13. května u příležitosti 65. výročí úmrtí v boji lhoteckého rodáka

Vladimíra Hauptvogela se od 17.00 hodin uskutečnila pietní vzpomínka u jeho rodinného domu. Již v dopoledních hodinách byly položeny věnce rodinnými příslušníky, představiteli obce Zbenice a Mutějovice a také panem René Černým za obcí Zbenice na místě kde padl. Odpoledne jsme se přesunuli do 

Lhoty pod Džbánem, kde před jeho rodným domem přednesl pan René Černý vzpomínkovou řeč a pak byl v místním hasičském klubu promítnut hraný dokument „Stínový vojáci“, který věrně popisoval příběh parašutistů vyslaných z Anglie.

Od autora René Černého zde máme stručný

životopis Vladimíra Hauptvogela.

Vladimír Hauptvogel se zde narodil 8. 2. 1914. Vyrůstal ve velmi vlastenecky založené rodině. Na podzim roku 1936 nastupuje vojenskou službu u 38. pěšího pluku v Berouně. Zde se upevňuje jeho přátelství s Arnoštem Mikšem, se kterým se zná z rodného kraje. V době mobilizace v září 1938 je Vladimír ustanoven velitelem družstva SOS v Brtnici. Vladimír i jeho přítel Arnošt Mikš těžce nesou Mnichov a 15. březen 1939 je pro ně obrovskou tragédií. V listopadu 1939 se Vladimír dostává do konfliktu s německými obyvateli v Lužné. Po té se s Arnoštem rozhodují, že již nelze dále nečinně přihlížet německé rozpínavosti, krutosti a násilí. Tak tedy společně 23. 11. 1939 odcházejí do odboje. Jsou prezentováni u Československé branné moci ve Francii a 13. 7. 1940 připlouvají do Anglie. Zde se oba přihlašují a jsou vybráni pro skupinu zvláštního určení či výcvik pro zvláštní úkoly. Arnošt Mikš je zařazen do paraskupiny ZINC a Vladimír do skupiny CHALK.  Arnošt Mikš byl vysazen jako příslušník paraskupiny ZINC. Možná, že by události nabraly jiný směr a vývoj, kdyby oba muži, kamarádi na život a na smrt Arnošt Mikš a Vladimír Hauptvogel byli v jedné paraskupině. Historie však s oním kdyby nepočítá a ani jej nikdy nepoužije. Historická fakta jsou neměnná a nic na nich nezmění naše tisíckrát chtěné kdyby .........

Vladimír byl tedy zařazen do paraskupiny CHALK, která byla ve složení npor. Bohumil Bednařík - velitel, zástupce velitele rtn. Vladimír Hauptvogel, četař Josef Kunzel a radista rotný František Nedělka vysazena dne 9. 4. 1944, krátce po půlnoci u obce Větrov nedaleko Kamýka n. Vlt. Společně s nimi cestuje v letadle paraskupina SULPHUR, která je vysazena u Všetat na Rakovnicku. Bohužel v této chvíli ještě nikdo netuší, že z velitele Sulphuru npor. Adolfa Horáka se také stane zrádce a dovede gestapo na stopu výsadku Chalk. Nedlouho po seskoku je celá paraskupina CHALK kontrolována četnickou hlídkou. Velitel Bednařík říká hlídce pravdu o jejich identitě a poslání. Proč by měl zabíjet Čech, Čecha. Četnická hlídka se rozhoduje parašutisty skupiny Chalk nechat odejít. Velitel Bednařík vyjednává, že ani jedna ze zúčastněných stran se o tomto setkání nikde nebude zmiňovat. Četníci je tedy propouští a údajně popřejí i mnoho zdaru. Parašutisté pak rozvíjí odbojovou činnost na Příbramsku, Písecku a v Povltaví. To však jde již po jejich stopách zrádce Horák a setkává se s hajným Fišerem, který Chalk ukrýval a podporoval. Hajný je přesvědčen, že má před sebou správného parašutistu, který přichází bez postranních úmyslů. 13. května 1944 tedy na základě poznatků předaných Horákem, gestapo organizuje monstrózní pátrací akci. Při této nejprve zatklo telegrafistu Nedělku, a to krátce po ukončení posledního vysílání a následně v lesním krmelci mezi obcemi Chraštice a Chraštičky nedaleko Orlíku i zbývající tři parašutisty. Při jejich eskortě vozem využil rotný Vladimír Hauptvogel toho, že gestapáci podcenili situaci, nespoutali je a dokonce u něho neobjevili druhou pistoli a tak, když vůz přibrzdil při projíždění zatáčky, dal se na útěk. Vzniklého zmatku využili Bednařík a Kunzel a podařilo se jim zlikvidovat naváděcí radiomaják EUREKA, který gestapo chtělo využít pro záchyt dalších výsadků. Tímto činem parašutisté zajistili existenci dalších vysazovaných parašutistů na území protektorátu. Hauptvogel, kterého gestapáci pronásledovali, jich střelbou několik těžce zranil a jednoho usmrtil, ale následně byl u Zbenic zasažen střelbou z kulometu do nohy. Když viděl bezvýchodnost situace, ukončil svůj život vlastní zbraní. Ve svém osudu následoval svého nejlepšího přítele z mladých let, vojny, cesty do odboje i paravýcviku v Anglii, rotmistra Arnošta Mikše z Janova u Rakovníka, který také zrazen a zraněn ukončil svůj život též vlastní zbraní dva roky před tím na Požárech u Křivoklátu. A jaký byl další osud Horáka s Jankem, členů paraskupiny SULPHUR? V Horákovi se hnulo svědomí a za pomoci Janka předal prostřednictvím radiostanice kódované informace zpravodajského charakteru do Londýna. Gestapo ale zjistilo, že oba parašutisté příliš nespolupracují a pojalo podezření o předávání zpravodajských informací do Londýna.
Proto byli oba parašutisté uvězněni v Terezínské pevnosti a 1. 3. 1945 popraveni. Zbývající tři členové skupiny Chalk se v německém zajetí dožili konce války.

AUTOR: René Černý