Salón klasiků

Kromě obrazů vystavili i ztracenou bustu

   Kdyby se pořadatelé výstavy obrazů mutějovických výtvarníků minulosti (konala se 21. a 22. dubna) rozhodli představit všechna díla, o jejichž existenci vědí, zaplnili by celou školu. V pátrání po obrazech, které Salonu klasiků předcházelo, se jim totiž podařilo dohledat 190 obrazů od malířů, kteří v minulosti v Mutějovicích žili nebo tvořili. Výstava představila zhruba polovinu z nich. V takovém rozsahu byla k vidění vůbec poprvé.

   „Když jsme loni začali výstavu připravovat, věděli jsme, že máme dobrý základ ve sbírce, kterou vlastní obecní úřad. V ní je čtrnáct obrazů. Věděli jsme, že další jsou roztroušeny po místních domácnostech, proto jsme doufali, že by na naši výzvu o spolupráci mohlo reagovat alespoň deset dalších majitelů. A výsledek? Ozvalo se nám jich rovných třicet. Všechna díla jsme si nafotografovali a vytvořili tak velmi zajímavý obrazový archiv, aby místní díla nebyla zapomenuta,“ říká Markéta Hartlová, předsedkyně Spolku pro Mutějovice, který Salon klasiků pořádal společně s obcí, základní školou a Rabasovou galerií Rakovník.

   Ta na výstavu zapůjčila ze své sbírky několik děl od profesionálních výtvarníků Vojtěcha Tittlebacha a Josefa Mágra. Oba jsou v literatuře uváděni jako mutějovičtí rodáci, ovšem při vyhledávání informací pro jejich životopisy členové spolku zjistili, že se Josef Mágr narodil v sousední Nesuchyni. Byl totiž nemanželským dítětem. Až když mu byl jeden rok, mohli se jeho rodiče vzít a po svatbě se přestěhovali do Mutějovic, kde žili až do své smrti.

   Josef Bendl, Karel Lavička, Hilda Novotná, Zdeňka Šlezarová, Vladimír Korf, Joža Jaroš, Vojtěch Tittlebach, Josef Mágr, Josef Štýbr, Ladislav Steňko a Josef Hvozdenský. Všichni tito výtvarníci měli na Salonu klasiků zastoupení. „Pokud pominu profesionální výtvarníky, tak byli těmi nejnadanějšími Karel Lavička s Hildou Novotnou. Hilda Novotná dokonce výtvarnou školu vystudovala, ovšem v tom, aby svůj talent rozvíjela dál, ji zastavila vážná nemoc. Nakonec pracovala jako sekretářka předsedy místního JZD, ale malování zůstalo jejím koníčkem. Nejfantastičtější jsou dva její autoportréty,“ popisuje předsedkyně Spolku pro Mutějovice.

   Významnou mutějovickou osobností byl i učitel a vedoucí výtvarného kroužku Josef Bendl. Jeho realistické obrázky, cenné zejména proto, že zachycují spoustu mutějovických zákoutí, se v místních domácnostech nacházejí nejčastěji. „Většina z výtvarníků Mutějovice malovala. Asi nejoblíbenějším zdejším motivem je kostel sv. Prokopa. Když pak dáte obrazy vedle sebe, je to zajímavé srovnání. Stejné téma zpracoval každý jinak. V naší databázi obrazů se Mutějovice objevují tak často, že se starostou Martinem Pinkou zvažujeme, že by stálo za to použít je pro stolní kalendář,“ zmiňuje Markéta Hartlová. 

   Jedno z velkých překvapení, které Salon klasiků přinesl, se týkalo místního rodáka, sochaře Josefa Štýbra. Právě on byl autorem záhadně zmizelé busty agrárního politika Antonína Švehly, která v Mutějovicích stávala od roku 1935 a někdy na začátku 2. světové války se ztratila. „Od místní pamětnice jsme se zcela náhodně dozvěděli, že by nějaké sošky ještě mohly být v domě, který si kdysi nechal postavit sochařův bratr. Bylo obrovské překvapení, když jsme u nového majitele zazvonili a ten nám řekl, že na půdě je nějaká sádrová busta. Sám byl rád, že se konečně dozvěděl, kdo mu to straší na půdě a že to není žádný komunistický pohlavár, ale člověk, který se hodně zasloužil o vznik první republiky,“ směje se předsedkyně. Patinu busty poté zrenovoval malíř Dalibor Blažek, a tak se po dlouhých 80 let veřejnosti představila opět v plné kráse.

                                                                                                 Markéta Hartlová