Archeologický den - Pěstní klín

Jako by pěstní klín na hromadě čekal na objevení

   „Vždyť je to jen obyčejný šutr,“ můžete pohrdavě říct o nejslavnějším pravěkém archeologickém nálezu z Rakovnicka. Šutr možná, ale obyčejný rozhodně není. Tím přestal být někdy 200 000 let před naším letopočtem, kdy křemenec sebral neandrtálec a vyrobil si z něj pracovní nástroj. Nebýt amatérských archeologů Františka Sedláčka a Fridricha Hammera, ležel by dnes pěstní klín zavezený a neobjevený v polní cestě. Jenže náhoda chtěla, že se 13. května 1965 společně vydali do Struh.

   „Je to můj nejdůležitější, nejvzácnější a nejrychleji objevený nález. A také jsem ho měl v ruce  nejkratší dobu,“ říká František Sedláček. Bylo to všehovšudy pět minut, než se rozpoutal kolotoč telefonátů a pěstní klín šel z ruky do ruky nadšených archeologů. V tu dobu mu bylo 21 let. Pěstní klín se záhy po svém objevení dostal do Národního muzea. V jeho archeologické sbírce je dodnes a patří mezi její nejvýznamnější pravěké artefakty.

   V sobotu 20. května (tedy týden po výročí jeho nalezení) se pěstní klín do Mutějovic na pár hodin vrátil. Byl zlatým hřebem Archeologického dne, který se konal v rámci oslav 680 let od první písemné zmínky o vesnici. Pro jeho dočasný návrat domů byla klíčová vstřícnost Národního muzea a pomoc rakovnické archeoložky Kateřiny Blažkové. Ta také přizvala kolegy paleolitiky a nálezce Františka Sedláčka, aby návštěvníkům akce o pěstním klínu společně vyprávěli.

   Mutějovice mají nejlépe archeologicky probádaný katastr na rakovnickém okrese. Vděčí za to badateli Fridrichu Hammerovi, který se sem v 60. letech přistěhoval na důchod. „Pan Hammer byl stejně jako já amatér. Já jsem se archeologii začal věnovat asi ve čtrnácti letech, kdy nám učitel ve škole řekl o nálezech ve Mšeci. Mě to tak zaujalo, že jsem začal chodit po polích a hledat,“ přibližuje své badatelské začátky František Sedláček.

   Když byl na prahu dospělosti, přistěhoval se do jeho rodného Mšece učitel Miloš Petrbok ze Hředel a stal se ředitelem školy. „Jednou jsem ho navštívil a on mi řekl, že je v Mutějovicích nějaký pan Hammer, který se také zajímá o archeologii a že bych se s ním mohl seznámit. Tak jsem na motorce zajel do Mutějovic a jelikož mám čuch nejen na kameny, ale i na lidi, byl nakonec prvním člověkem, na kterého jsem tam narazil, právě pan Hammer. Zastihl jsem ho, jak běhá po poli, které je směrem na Nesuchyni, a hledá. Zapovídali jsme se a vyměnili si adresy s tím, že mu přivezu ukázat nějaké své nálezy a on mi ukáže svoje. V tu dobu už jsem měl nasbírané pěkné pazourky od nás ze Mšece,“ vypráví František Sedláček o prvním setkání. Od té doby byli v kontaktu a zajímali se o své objevy. 

   V roce 1965 vedli archeologové na popud Fridricha Hammera a jeho nálezů z povrchového sběru výzkum v lokalitě V Křížkách a vykopali zde základy raně středověké kovárny a sídliště. „Pan Hammer mě pozval, abych se přijel podívat. Nejdřív jsme byli u něj v bytě a ukázali si nálezy, pak jsme si na poli prohlédli základy kovárny. Bylo to v neděli, byli jsme svátečně oblečení a pamatuji si, že bylo po dešti. Na zpáteční cestě jsme nic nesbírali, neběhali jsme po poli, šli jsme po polní cestě. Asi tři metry od ní byla halda kamení, které z pole sesbíraly školní děti, což se tehdy dělávalo. Kamením se pak zasypávaly díry v cestách. Protože přišla neděle, tak se na tuhle haldu ještě nedostalo, čekalo se na pondělí, pak by kameny skončily v loužích.“

   Badatelé tedy mířili do vesnice a jakmile se přiblížili k hromadě, rozsvítily se mladšímu z nich oči a omluvil se kolegovi, že se jen skočí podívat, jestli tam není něco zajímavého. „Pan Hammer mi ještě říkal: ‚Ale tam nic není. Já jsem prošel i pole, alespoň dvakrát, nic tu není.‘ Stejně jsem odběhl a hned jsem si ho všiml: ‚Že tady nic není? Ale tady na vrchu leží pěstní klín.‘ Pan Hammer pak začal: ‚To není možné, to není možné!‘ Skoro se začervenal,“ vypráví František Sedláček.

   Protože bylo po dešti, byl pěstní klín omoklý a hezky čistý. V hromadě mohly být dva nebo tři kubíky kamení. Pěstní klín ležel navrchu, jako by byl přichystaný, aby ho někdo objevil. Fridrich Hammer se poté spojil s docentem Fridrichem a netrvalo dlouho a na místo činu se sjeli profesionální archeologové. Hromadu zpřeházeli a objevili v ní ještě šest dalších pravěkých předmětů ze stejného žlutohnědého křemence.

   Pěstní klín vyrobil člověk neandrtálský, patří tedy do období středního paleolitu. Ten mutějovický  má odlomený hrot, k čemuž podle archeologů došlo již v pravěku. Pro neandrtálce byl něco jako nůž „švýcarák“. Byl univerzálním nástrojem, s nímž mohli svoji kořist usmrtit, stáhnout, zpracovat maso a opracovat kůži. „Jsem rád, že pěstní klín vzali do Národního muzea. Dostal se na to nejsprávnější místo,“ uzavírá nálezce.

                                                                                                     Markéta Hartlová